Čtenářská soutěž pro dospělé

Vaše jméno a příjmení (povinné)

Váš email (povinné)

Čtyřmístné čtenářské číslo z Vaší průkazky do knihovny (u nových průkazek poslední čtyřčíslí) nebo rok narození (povinné)

1.
Za některých nocí je všechno opačně. Myškám narostou křidýlka, vznesou se do povětří jako vrabci a celou noc poskakujou kolem komína a cvrlikají. Ptáčci se schovají do myších děr a zobou zrní, co tam myšky schovaly. Vajíčka lezou zpátky do slepiček a Láďa se potom diví, jak slepičky málo snášejí.
Název a autor:

2.
Elizabeth nemohla popatřit na lady Catherine a neuvědomit si přitom, že kdyby chtěla, mohla pře ni nyní předstoupit jako její budoucí neteř, a rovněž si nevesele uvědomovala, jak by to bylo Její Jasnost asi pobouřilo. Co by na to řekla? Jak by se byla zachovala? Těmito otázkami si krátila čas.
Název a autor:

3.
Přestože se ani dědeček, ani babička nezbavili určité minimální ostražitosti (Kvidova matka byla koneckonců jejich jediná dcera), dopadla návštěva nad očekávání dobře. Kvidův otec se nikterak nepředváděl a poctivě vážil každé své slovo, takže byl dědečkovi nakonec mnohem sympatičtější než většina těch mladých herců, básníků a scenáristů, kteří si sem chodili číst své vlastní texty, vinili dědečka z hrůzy padesátých let a polévali jeho stůl červeným vínem.
Název a autor:

4.
„Přišli jsme aspoň šťastnou náhodou v pravou hodinu, abyste byli odměněni za trpělivost,“ řekl Faramir. „Toto je Okno západu slunce, Henneth AnnŸÛn, nejlíbeznější vodopád Ithilienu, země mnoha pramenů. Nemnozí cizinci jej viděli. Není však za ním žádný královský sál, aby se s ním mohlo měřit. Vejděte a vizte!“
Název a autor:

5.
Na večeři se k jeho radosti dostavili všichni pozvaní. Těmi nejdůležitějšími byla česká královna Žofie a nejvyšší purkrabí Lacek z Kravař. Přišel i Jan Hus a jeho přítel Jeroným. Dorazili rovněž panovníkovi oblíbenci písař královské urbury Voksa z Valdštejna a mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína. Ten s sebou přivedl manželku Annu z Frymburka, důvěrnici české královny.
Název a autor:

6.
Naše rodina patřila již po několik generací ke smetánce města. Táta uměl číst, máma psát, a snad proto se dali dohromady, aby rodili vzdělance. Přivedli nás na svět sedm a pečlivě dbali, abychom odmalička nevynechali jediný kulturní podnik. Nás děti proto mrzelo, že jsme dosud, ač nejstarší z nás se měl za týden ženit, neviděli cirkus.
Název a autor:

7.
Ale on venkov má taky svoje. Louky, lesy, potůčky...To se ví, Petěrburg to není! Ach, Petěrburg! Tam se teprve žije! Vy si třeba myslíte, že já tam jen něco opisuju. To zas ne! Přednosta je se mnou jedna ruka. To mně vždycky poklepe na rameno: „Ukaž se taky někdy u nás, kamaráde, stav se na oběd.“ Do odboru zaskočím na pár minut – rozdělit práci: „Tohle tak a tohle tak!“ A to už tajemník, taková kancelářská myš, jezdí perem, tr, tr… Už jsem měl být ministerský rada, ale mám já to zapotřebí – proč, no řekněte? Vrátný za mnou běhá po schodech s kartáčem: „Dovolte, abych vám přešoup lakýrky!“ – Co pořád stojíte pánové! Přijměte místo.
Název a autor:

8.
Tak se stalo, že mladý kosmoželvolog ze skupiny příznivců Pravidelného kroku, testující nový teleskop, kterým se mu, jak doufal, podaří změřit přesné albedo pravého oka Velké AʼTuin, byl první, kdo zahlédl kouř, stoupající k nebesům. Ten kouř se valil z nejstaršího města světa.
Název a autor:

9.
Před starou knihovnou,
kde prastarý rod molů
vymírá vznešeně
a na vyčtený trud,
každý zvlášť v svazku svém,
že neznají se spolu,
pro celou hmyzí veřejnost
jen odumřelý úd,…
Název a autor:

10.
Jdi do kláštera! Nebo chceš radši rodit hříšníky?
Já jsem docela slušný člověk, ale dokázal bych
sám sebe obvinit z takových věcí, že jsem se radši
neměl ani narodit. Jsem totiž hrozně pyšný,
pomstychtivý, ctižádostivý a schopný páchat víc
strašlivých skutků, než kolik si jich dokážu vymyslet,
nebo jen představit, a než kolik jich kdy stihnu
provést. Proč se vůbec takoví jako já plácají mezi
nebem a zemí? Jsme neřádi, jeden jako druhý,
nesmíš nám věřit. Do kláštera! Jdi! Kde je tvůj otec?
Název a autor:

11.
Co se to se mnou stalo? pomyslel si. Nebyl to sen. Jeho pokoj, správný, jen trochu příliš malý lidský pokoj, spočíval klidně mezi čtyřmi dobře známými stěnami. Nad stolem, na němž byla rozložena vybalená kolekce vzorků soukenného zboží – Samsa byl obchodní cestující – visel obrázek, který si nedávno vystřihl z jednoho ilustrovaného časopisu a zasadil do pěkného pozlaceného rámu.
Název a autor:

12.
Ačkoliv jsem velmi rozčilený, když vybíhám na zteč, bleskově si uvědomuji, že už Himmelstosse nevidím. Rychle skáču zpátky do krytu a tam ho objevím: leží v koutě a simuluje těžce raněného. Ve skutečnosti utržil jenom šrám, který nestojí za řeč. Tváří se jako po výprasku. Dostal amok strachu; není divu, je tu také nováček. Ale mě popadne šílený vztek, že ti ubozí kluci jsou venku, zatímco on se tady zašívá.
Název a autor:

13.
Mlynářka nepřestávala žehnat okamžiku, kdy osiřelé děvče ponejprv o její práh zavadilo. Evička působila jí samou jen radost, každým dnem jinou a novou a každým rokem větší a dokonalejší. Nikde na okolí nebylo vlastní dítě od rodičů s větší láskou a péčí chováno než opuštěný sirotek ten v mlýně, ale žádné za lásku a péči vděčněji se neodměňovalo než ono. Pěstounka a chovanka do sebe hleděly jako do zrcadla.
Název a autor:

14.
Když po Řekách jsem plul, jež bezcitně se valí,
tu necítil jsme se už veden vláčníky;
z nich řvoucí Rudoši si terčů nadělali,
je nahé přibivše na pestré kolíky.
Název a autor:

15.
Pak noviny odložil a díval se z okna. Projížděli právě Somersetem. Soudce pohlédl na hodinky – má před sebou ještě dvě hodiny jízdy.
V duchu si opakoval všechno, co psaly noviny o Černochově ostrovu. Původně ho prý získal nějaký americký milionář, který bláznivě rád jachtařil – a byl otištěn popis luxusního moderního domu, který milionář na tomto ostrůvku nedaleko devonského pobřeží vybudoval…..
Název a autor: