Kvízy, křížovky, soutěže

50. výročí úmrtí Františka Hrubína: soutěžní křížovka

Letos 1. března uplyne 50 let od úmrtí významného českého spisovatele Františka Hrubína. Rádi bychom čtenářům připomněli trochu zábavnější formou jeho život a díla.

Připravili jsme si pro vás krátké povídání o tomto významné autorovi, které vám poslouží jako nápověda pro následující křížovku s tajenkou. A kdo bude chtít luštit dál, ať nezapomene vyzkoušet také přesmyčky složené z názvů Hrubínových děl. Své tipy si pak může ověřit kliknutím na odkaz do našeho katalogu, kde si danou knihu můžete rovnou vypůjčit. Tak s chutí do toho!

Soutěž ukončena

Výherce:

Knihu Lucindy Riley – Motýlí pokoj vyhrála čtenářka K. H., kterou kontaktujeme e-mailem. Gratulujeme vítězce a všem soutěžícím děkujeme za účast.

Křížovka

Odkaz: > elektronické luštění křížovky <

Křížovku můžete také získat tištěnou u výdejního okénka knihovny. Nápověda pro křížovku je níže – článek Život Františka Hrubína.

Tajenku nám pošlete na e-mail: info@knihovnaneratovice.cz nebo tištěnou vyplněnou křížovku odevzdejte v knihovně. Na výherce čeká knižní cena.

správně vyluštěná křížovka:

tajenka křížovky: VYŠEHRADSKÝ

 

Přesmyčky

Vzpomenete si ze školy na některou básnickou sbírku Františka Hrubína?

ZNÁPÍVO Z DKÁLY (řešení)
ZMĚE SDUČKIA (řešení)
HOŠIMRIA (řešení)
RACMONE POR KLODŘÍKVU (řešení)

Hrubín se projevil také jako úspěšný dramatik. Poznáte jeho nejznámější hru?

SOPRVNÁ NĚLEDE (řešení)

Každý z nás však bude znát tohoto autora pro jeho dětskou tvorbu:

ŠLÍPAČEK VŠERŮ A PÁHEDOK (řešení)
ŘKETÍJE IS ES MUNO (řešení)
KŘÁKTUO A OLIBÍ (řešení)

 

Život Františka Hrubína (nápověda pro křížovku)

František Hrubín se narodil 17. září 1910 na Královských Vinohradech v Praze. Když jeho tatínek v roce 1914 narukoval do války, odešla matka se třemi dětmi k rodičům do Lešan. Tam František prožil dětství. Okolí posázavských Lešan, které zobrazil například v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstalo jeho celoživotní inspirací.

Ve dvanácti letech se vrátil do Prahy, aby nastoupil na gymnázium. V období dospívání se zde seznámil a spřátelil například s Josefem Horou, Jaroslavem Seifertem či Františkem Halasem.

Po studiích od roku 1934 pracoval jako knihovník v Městské knihovně v Praze a pak na ministerstvu informací. Spisovatelem z povolání se stal teprve po válce o 12 let později. V tomto období se také výrazně podílel na založený dětského časopisu Mateřídouška.

Také Františkovi se narodily dvě děti. Ty ho inspirovaly k psaní básniček a říkadel, kterými proslul mezi dětmi z celého světa. I vám se jistě z dětství vybaví verše z knížek Kuřátko a obilí, Špalíček pohádek, Pohádka o Květušce a její zahrádce či Říkejte si se mnou. Většinu z nich ilustroval Jiří Trnka.

Přechod k dětské literatuře Hrubín zpečetil v roce 1956, kdy společně s Jaroslavem Seifertem vystoupil na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů s ostrou kritikou společnosti. Jeho vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, později, na několik let, mohl psát maximálně pro děti.

Přesto k vrcholu Hrubínovy pozdní tvorby patří známá lyrickoepická báseň Romance pro křídlovku. Toto dílo si vybral režisér Otakar Vávra v roce 1966 pro svou filmovou adaptaci.

A nebyla to náhoda, jelikož snímkem vrcholí Hrubínova a Vávrova spolupráce – režisér předtím adaptoval také drama Srpnová neděle a prózu Zlatá reneta.

František Hrubín zemřel 1. března 1971 a byl pochován na jednom významném pražském hřbitově. Na kterém? To se dozvíte po vyluštění naší křížovky.

Pokud se o Františku Hrubínovi chcete dozvědět další věci, můžete využít například Wikipedie František Hrubín

> Prohlédnout si ostatní soutěže <

Prázdninová soutěž pro děti – Kniha žije!

Během letních prázdnin určitě zažiješ spoustu nových dobrodružství a naučíš se nové věci. Zaznamenej zážitky, které tě spojují s hrdinou tvé oblíbené knihy, a zúčastni se soutěže o ceny v Městské knihovně. Zvěčni se při hraní famfrpálu nebo při projížďce na jednorožci!

Vyfoť se i s knihou při svém dalším knižním dobrodružství a fotku nám pošli do 31. srpna na email info@knihovnaneratovice.cz. Do předmětu napiš heslo Kniha žije! A nezapomeň, že šanci na výhru mají ty nejvtipnější příspěvky.

Foto: Pixabay.com

Fotosoutěž – S knihou na výlet

Chystáte se na tuzemskou dovolenou či výlet po Česku? Zapojte se do soutěže!

Stačí se zamyslet, zda nenavštívíte památku či kraj, o kterém se v nějakém knižním románu píše. Pokud zrovna přebýváte ve městě, které je spojené s určitým spisovatelem, vyberte si některé z jeho děl, u významných osobností můžete využít i životopisné romány, kterých máme v knihovně mnoho.
Pak už jen vezměte danou knížku s sebou na výlet, vyfoťte se s ní a pochlubte se, kde jste strávili dovolenou či volný čas.
Soutěž bude probíhat celé prázdniny, od července do srpna. Fotografie zasílejte na email: info@knihovnaneratovice.cz, do předmětu zadejte heslo FOTOSOUTĚŽ. Ty nejlepší pak zveřejníme na webu knihovny a nejoriginálnější nápady odměníme!

Ilustrační foto: Pixabay.com

10 knih Vašeho života! Jaké to jsou?

Napište nám knihy, které Vás v průběhu života například:
… OVLIVNILY
… PROVÁZELY těžkým životním obdobím
… ČETLI jste již NĚKOLIKRÁT
… UTVÁŘELY Vaše dětství, dospívání

Do polí níže napište knihy a v jakém roku/období jste knihu četli:










Zpět na seznam kvízů

Březnový literární kvíz 2020

Kvíz je ukončen. Nyní vyhodnocujeme vaše odpovědi. Níže se můžete podívat na správné odpovědi.

 

1) Knihy, v jejichž názvu je číslovka (jména autorů Vám napoví)

Gabriel García Márquez:

George Orwell:

Ray Bradbury:

Karel Poláček:

Karel Ptáčník:

 

2) Knihy, v jejichž názvu je rostlina

Umberto Eco:

Bohumil Hrabal:

Vladimír Neff:

 

3) Přiřaďte k hrdinovi správné dílo a autora

Danny Smiřický:

Dušan Jasánek:

Kvido:

Jan Dítě:

Randle McMurphy:

 

4) Knihy, kde důležitou roli v ději hrají zvířata

Zdena Frýbová:

Ernest Hemingway:

 

5) Knihy, v nichž hlavní hrdina umírá

Lev Nikolajevič Tolstoj:

John Irving:

 

6) Doplňte název titulu k těmto hláškám a citacím z knih

Co abych tě, drahá, oběsil?“:

Není lidí. Roboti, do práce! Marš!“:

Kdokoli může dělat cokoli.“:

Aj zde leží zem ta, před okem mým smutně slzícím, někdy kolébka, nyní národu mého rakev.“:

 

7) Který slavný autor se skrývá pod pseudonymem

Richard Bachman:

Robert Galbraith:

Mary Westmacott:

Zpět na seznam kvízů

Čtenářská anketa říjen 2019

Anketa ukončena, nyní pracujeme s daty a budeme se snažit přizpůsobit vašim přáním, děkujeme.

Anketu můžete vyplnit a odeslat i teď. Děkujeme.

 

Jaké akce v knihovně vyhledáváte? (můžete vybrat více možností)

Které dny konání akcí knihovny Vám nejvíce vyhovují (můžete vybrat více možností)

Které hodiny konání akcí knihovny Vám nejvíce vyhovují (můžete vybrat více možností)

Zpět na seznam kvízů a křížovek

Říjnový kvíz 2019 – 100 let knihovny v Neratovicích

Kvíz ukončen, všechny správné odpovšdi mělo pět soutěžících, ze kterých vylosujeme vítěze.
O výherci se losovalo mezi pěti soutěžícími, kteří odpověděli na vše správně. Výhercem je Veronika Jansová. Získává prodloužení ročního zápisného do knihovny zdarma a propisovací tužku s logem knihovny. Blahopřejeme.

Kvíz o ceny. Odpovědi jste si mohli zjistit odkazem: Historie a současnost knihovny v Neratovicích.

 

Správné odpovědi:

1) Která organizace založila první knihovnu v Neratovicích?
c) Sokol

2) V kterém to bylo roce?
b) 1913

3) Kdy vešel v platnost zákon o zakládání knihoven?
a) 1919

4) Rok po tomto roce byla založena Obecní knihovna. Pracovali v ní dobrovolní knihovníci, z nichž nejvýznamnější byl
b) František Uher

5) Sídlila knihovna vždy na stejném místě?
b) ne, celkem 4 x se stěhovala, sídlí již na 5. místě

6) Jak se jmenuje knihovnický počítačový systém, který knihovna v současnosti používá?
a) KOHA

7) Od roku 2017 funguje před knihovnou nové zařízení na vracení knih v době, kdy je knihovna uzavřena. Je to
b) bibliobox

8) Co všechno si lze v knihovně půjčit?
b) knihy, časopisy, audioknihy, deskové hry, e-knihy

 

Zpět na seznam kvízů a křížovek

III. ročník literární soutěže ,,Neratovice žijí!?”

Městská knihovna Neratovice vyhlašuje III.ročník literární soutěže ,,Neratovice žijí!?” na výroční téma ,,Listopad 1939 – události kolem uzavření vysokých škol” anebo ,,Reflexe událostí kolem listopadu 1989″. Soutěž je určena všem, kteří se rádi dělí o rodinné vzpomínky a chtějí uchovat svou paměť pro druhé nebo chtějí vyjádřit své úvahy a vnímání dějinných událostí způsobem sobě vlastním.

Příspěvky přijímáme od 1.10. do 31.1.2020. Musí jít o práce původní, dosud nikde nepublikované, rozsahem přiměřené (cca od 1 do 10 stran). Předat či zaslat je můžete v psané, tištěné i elektronické podobě (textové formáty MS Word či Open Office). Soutěžit lze v těchto kategoriích: próza (povídka), publicistika (reportáž, fejeton, črta, literatura faktu, esej), poezie, komiks. Soutěž není věkově omezena. Její výsledky budou vyhlášeny a zveřejněny v lednu 2020.

Kontaktní adresa: Městská knihovna Neratovice, nám. Republiky 400 nebo info@knihovnaneratovice.cz

Velikonoční kvíz 2019

Soutěž skončila.

Soutěžící si mohli vyzkoušet své schopnosti koncentrace, paměti a porozumění textu zařazením věty z výběru do pasáží v textu (nyní správné věty doplněny do textu tučně)

Poslední večeře s učedníky (Mk 14, 12 – 31)

O velikonočních svátcích slavili věřící Židé na památku božího vysvobození hod beránka. Když se přiblížil ten den, poslal Ježíš dva učedníky, aby v jednom domě připravili všechno, co bylo potřebné k slavnostní večeři. Večer tam s ostatními přišel a zasedli ke stolu. Ale sotva začali večeřet, řekl Ježíš: „Jeden z vás mě zradí.“ To je zarazilo a jeden přes druhého začali říkat: „Snad si nemyslíš, že bych já mohl něco takového udělat ?“ Ale on opakoval: „Jeden z vás dvanácti, který se mnou jí z jedné mísy, mě zradí.“ Když došlo ke chvíli, kdy bylo zvykem rozdělovat chléb, Ježíš ho vzal do rukou, poděkoval modlitbou Pánu Bohu, začal chléb dělit a podával ho učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte.“ Já za vás položím život a vy budete mít podíl na této mé oběti“. A potom, když pojedli beránka a byl čas připít si vínem, vzal do ruky kalich a podával ho všem učedníkům, aby se napili. Říkal: „To je nová smlouva, kterou potvrdím svou krví, aby vám byly odpuštěny hříchy“. Pak zazpívali žalmy a vyšli ven. Jidáš se ve tmě ztratil, ale Ježíš s ostatními zamířil na Olivovou horu do zahrady Getsemane. Řekl učedníkům: „Této noci mě všichni opustíte.“ Petr však tvrdil: „Kdyby tě všichni opustili, já ne.“ Ale Ježíš mu odvětil: „Než začnou kohouti kokrhat, zapřeš mě třikrát za sebou.“

V Getsemane (Mk 14, 32 – 57)

Když přišli na místo, zvané Getsemane, řekl Ježíš svým učedníkům: „Zůstaňte zde, já se budu modlit.“ Vzal s sebou jen Petra, Jakuba a Jana a odešel s nimi stranou. Padla na něj veliká úzkost a řekl jim: „Je mi těžko až k smrti; zůstaňte vzhůru a modlete se se mnou.“ Odešel od nich jen kousek, klesl na kolena a modlil se: „Otče, prosím, odejmi ode mne tento kalich utrpení, abych ho nemusel pít. Je-li to však Tvá vůle, ať se vyplní“. Pak se otočil ke svým třem učedníkům, ale oni spali. Probudil Petra a řekl mu: „Tys usnul ? Nemůžeš se mnou ani hodinu bdít ?“ Probudil i ostatní, aby se modlili, ale ti po chvíli opět usnuli. Nemohli se tomu ubránit, tak byli slabí. Ježíš viděl, že musí přestát svou těžkou zkoušku docela sám a setrval tak v modlitbě. Když modlitbu dokončil, probudil je a řekl: „ Pojďte, už je všechno rozhodnuto. Přišla hodina, kdy budu vydán do rukou hříšných lidí.“ Vstali a vrátili se k ostatním. Vtom přicházel ve tmě Jidáš a vedl s sebou skupinu velekněží, kteří měli Ježíše zatknout. Aby Ježíše potmě poznali, smluvil s nimi znamení – přistoupil k Ježíši, objal ho a políbil. Na to se jej chopili lidé s meči a holemi a zatkli ho. Petr se jej pokoušel bránit, vytáhl meč a usekl jednomu z veleknězových sluhů ucho. Ale Ježíš mu řekl: „Nech toho. Kdyby můj Otec chtěl, myslíš, že by mně neochránil ?“ Nato všichni učedníci utekli a ozbrojenci odvedli Ježíše k veleknězi.

Ježíš před radou (Mk 14, 55 – 56)

Kněží a celá rada od začátku věděli, jak má soud nad Ježíšem dopadnout. Nedbali na spravedlnost, chtěli na něm najít vinu a odsoudit ho. Přicházeli falešní svědkové, bylo však potřeba, aby alespoň dva z nich vypověděli stejně. To se stále nedařilo, až se nejvyšší kněz obrátil na Ježíše: „Proč mlčíš, neslyšíš, co na tebe žalují ?“ Ježíš ale mlčel dál a znovu se ho tedy velekněz ptal: „ Jak je to tedy s tebou ? Jsi boží Mesiáš ?“ Tehdy mu Ježíš odpověděl: „Přijde čas, že ho spatříte, jak sedí po boží pravici a bude soudit on vás.“ Nejvyšší kněz vykřikl: „Teď se přiznal ! Vydává se za samého Boha ! Rouhá se, slyšeli jste ho ? Už nepotřebujeme žádné svědky, slyšeli jsme to na vlastní uši.“ Zakryli Ježíšovi tvář a strážci ho popadli, začali ho bít a posmívat se mu: „Když jsi prorok, uhodni, kdo z nás tě udeřil.“

Ježíš před Pilátem (Mk 15, 1 – 15)

Vysoká rada tedy odsoudila Ježíše k smrti. Odsudky smrti musely být tehdy řádně projednány a soud se měl ještě opakovat. Místo toho však rada odevzdala Ježíše římskému správci své země, Pilátovi, který měl rozsudek zrušit anebo potvrdit. Ani před Pilátem se Ježíš nehájil a na všechna obvinění mlčel. Pilát vycítil, že kněží a představitelé rady Ježíše nenávidí a jejich obžaloby jsou nespravedlivé. Skýtala se možnost, jak Ježíše propustit – bylo totiž zvykem, že Římané o Velikonocích propouštěli vždy jednoho vězně. A tak, jakmile si zástupy lidí přišly podle zvyku k vládnímu paláci vyžádat propuštěného, Pilát vstal, vyšel a nabídl lidu: „Koho chcete, abych vám propustil ? Propustím vám Ježíše, vašeho krále !“ Ale lid už byl ovlivněný a odpověděl: „Toho nechceme, my chceme Barabáše !“ A místo propuštění navrhovali pro Ježíše ukřižování. Tak Pilátovi nezbylo nic jiného, než rozsudek potvrdit.

Ukřižování (L 23, 32 – 56)

Když Pilát vynesl rozsudek, chopili se Ježíše vojáci a vedli ho ven spolu se dvěma zločinci, kteří měli být také popraveni. Vedli ho ulicemi Jeruzaléma až za město, na kopec zvaný Golgota. Odsouzenci si museli sami nést každý svůj kříž. Kříž byl těžký, z hrubých trámů, a Ježíš ho nemohl unést, padal s ním a zdržoval průvod. Vojáci chytli nějakého člověka, který šel kolem z pole, a poručili mu, aby nesl Ježíšův kříž. Přišli na Golgotu, byl to holý kopec za městem, kde bylo popraviště. Vojáci přibili odsouzené na kříže a kříže postavili, Ježíšův uprostřed. Na nápis, který oznamoval vinu odsouzeného, napsali: „Ježíš nazaretský, král židovský.“ Bylo 9 hodin dopoledne. Sešlo se plno lidí, kteří stáli kolem a dívali se na umírající. Ježíšovi nepřátelé se mu posmívali: „Jiným pomáhal, sám sobě nepomůže !“ Sestup z kříže, když jsi boží Syn, a my ti uvěříme !“ Ale Pán Ježíš se tiše modlil: „Otče, odpusť jim, oni nevědí, co dělají.“ Potom ho začal urážet i jeden ze zločinců, kteří viseli na kříži jako on: „Jsi – li Mesiáš, zachraň sebe i nás !“ Ale druhý ho okřikl: „Ani teď se ještě nebojíš Boha ? My si zasloužíme tenhle konec, ale on se ničím neprovinil !“. Potom obrátil hlavu k Ježíšovi a řekl: „Rozpomeň se na mne, až budeš ve svém království !“ A Ježíš odpověděl: „Ještě dnes budeš se mnou v nebeském království.“ Bylo poledne, ale slunce potemnělo. Když bylo ke 3. hodině odpoledne, Ježíš volal hebrejsky: „Bože můj, proč jsi mne opustil ?“ Ale i tehdy se mu kolemstojící posmívali. Ježíš však ještě jednou vykřikl a skonal. Lidé se rozcházeli domů a mnozí se cítili znepokojeni ve svědomí.

Ježíš pohřben (Mk 15, 42 – 46)

Blížil se večer. Když se na nebi objevila první hvězda, začínaly velikonoční svátky, největší svátky v Jeruzalémě a celé judské zemi. Předtím však navštívil Piláta jeden vážený muž, člen vysoké rady, který se jmenoval Josef z Arimatie Když ho Pilát přijal, požádal tento muž, aby mu dovolil Ježíše pohřbít. Pilát se podivil. Nečekal, že člen rady, která Ježíše odsoudila, bude žádat o něco takového. Ale zavolal si jednoho z vojáků, a když dostal hlášení, že Ježíš je mrtev, dovolil mu jeho tělo odnést. Muž a jeho lidé přinesli ke kříži jemné plátno, sňali mrtvého Ježíše a s úctou omotali jeho tělo pruhy plátna, jak bylo zvykem při pohřbu zámožných lidí. Pak ho odnesli do mužovy zahrady. Muž tam měl ve skále vytesaný hrob jako umělou jeskyni a měl jej původně připravený pro sebe. Uložili tam Ježíše a k vchodu do hrobu přivalili veliký kámen. Právě než bylo vidět první hvězdu na obloze, byli s pohřbem hotovi. Nikdo u toho nebyl, všechno pozorovalo zpovzdálí jen několik žen, které Ježíše milovaly a přišly s ním z Galileje do Jeruzaléma.

Prázdný hrob (MK 16, 1 – 8; L 24, 1 – 11; J 20, 1 – 9)

Ženy byly rozhodnuty, že jakmile skončí svátek, přijdou ke hrobu s vonnými mastmi a pomažou Ježíšovo tělo. To se slušelo, aby pohřeb byl řádně dokončen. Když se začalo rozednívat první den po sobotě, vzaly masti a šly k Ježíšovu hrobu. Jen si po cestě říkaly: „Kdo nám odvalí ten těžký kámen od vchodu, abychom se dostaly dovnitř ?“ Když tam ale přišly, uviděly, že kámen je odvalen a uvnitř sedí postava zalitá světlem. Velice se lekly. Ale neznámý k nim promluvil: „Nebojte se, hledáte ukřižovaného Ježíše ?“ Není tu, byl vzkříšen, jak předpověděl. Podívejte se, místo, kde ležel, je prázdné. Rychle jděte k jeho učedníkům a řekněte jim, co se stalo.“ Když se pak Petr ještě s jedním učedníkem přišli ke hrobu podívat, našli ho skutečně otevřený, uvnitř ležela plátna, jimiž byl mrtvý ovinut. Byli z toho zmateni, ale dosud nic nepochopili. Nevěděli, co si o tom mají myslet.

Zjevení učedníkům, kteří šli do Emauz (L 24, 13 – 35)

Když se nic nedálo, rozhodli se dva z učedníků, že už čekat nebudou a vydali se do Emauz asi dvě hodiny cesty od Jeruzaléma. Po cestě znovu mluvili o všem, co prožili, ale k žádnému vysvětlení nedošli. Ani si nevšimli, že se k nim přidal pocestný a všemu naslouchal, až se jich zeptal: „O čem to spolu pořád mluvíte a podivujete se ?“ Jeden z nich se k němu obrátil a řekl: „Jak je možné, že jdeš také z Jeruzaléma a neslyšel jsi, co se tam v těchto dnech stalo ?“ A začal mu vyprávět o Ježíši z Nazaretu, jak to byl člověk mocných slov i činů, jak byl spravedlivý a všechen lid si ho vážil, ale přední kněží ho obžalovali, vydali Římanům a ti ho ukřižovali. Smutně k tomu dodal: „A my jsme doufali, že on je snad Spasitel, kterého Bůh poslal ! Ale je tomu už tři dny a nic se nestalo. Ženy sice nalezly jeho hrob prázdný, ale nikoho neviděly.“ Tehdy řekl pocestný: „Jak jste nechápaví, že nemůžete uvěřit tomu, co ohlašovali proroci !“ a začal jim připomínat, co se říká o božím Spasiteli ve Starém zákoně. Zatím přišli až do vesnice a učedníci pozvali pocestného na noc do domu – on přijal. Při večeři vzal do rukou chléb, poděkoval Pánu Bohu, rozlamoval jej a podával učedníkům. Vtom se jim otevřely oči a poznali v něm Ježíše. Než se však vzpamatovali, Ježíš mezi nimi nebyl. Hned se sebrali a utíkali zpět do Jeruzaléma, aby řekli ostatním, že Ježíš je opravdu živ a že s ním mluvili.

Ježíš se zjevuje všem učedníkům (J 20, 19 – 29)

Navečer prvního dne po sobotě byli všichni učedníci pohromadě. Protože měli strach před vojáky, zamkli se. Ale najednou stál Ježíš mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám.“ Ulekli se, protože si mysleli, že je klamou smysly. Ale Ježíš řekl: „Proč se děsíte a jaké myšlenky vás napadají ?“ Jsem to opravdu já. Podívejte se na mé ruce a nohy, mám na nich rány od hřebů, kterými mě přibili na kříž. Chcete si na mně sáhnout, že nejsem přelud ?“ Tehdy učedníci uvěřili, že opravdu vidí Ježíše, který vstal z mrtvých. Zaradovali se a jejich srdce se upokojilo. Ježíš pak pravil: „Tak jako mě poslal můj Otec na svět, tak zase já posílám vás. Dostanete Ducha svatého a budete mým jménem odpouštět hříchy všem, kdo vám uvěří, že přicházíte ode mne.“

Nanebevstoupení Páně (Sk 1, 3 – 14)

Po čtyřicet dní se vzkříšený Pán setkával na různých místech se svými učedníky, až uvěřili, že skutečně vstal z mrtvých. Potom je vyvedl na Olivovou horu nad Jeruzalémem a řekl jim: „Zůstaňte ve městě pohromadě, dokud na vás nesestoupí Duch svatý.“ Oni se netrpělivě ptali, zda už to bude brzy, ale Ježíš jim řekl: „To není vaše věc, abyste znali boží čas. Bůh sám rozhodne, kdy splní všechno, co slíbil. Ale nejprve na vás sestoupí Duch svatý a dá vám sílu, abyste se stali mými svědky. Budete o mě kázat v Jeruzalémě a celém Judsku, potom v Samařsku a dalších zemích až do posledních krajů světa.“ Když to dořekl, zahlédli učedníci, jak se pohnul vzhůru, až jim ho zakryl oblak boží přítomnosti. Dva muži ve světelné záři jim pravili: „Muži z Galileje, proč tu stojíte a hledíte k nebi ? Jděte do Jeruzaléma a čekejte na to, co vám zaslíbil.“ A tak se učedníci vrátili do Jeruzaléma. Bylo jich všech jedenáct kromě Jidáše. Shromažďovali se v horní místnosti jednoho domu, kde s nimi pobývala i Marie, Ježíšova matka, a jeho bratři. Modlili se a čekali, až se splní, co jim Pán zaslíbil…

Vybráno a upraveno za použití Biblické dějepravy (Hájek, V. – Hájek, M. 1988, Praha: Kalich)

Křížovka na duben 2019 – Kundera

Dubnová křížovka má svého vítěze!
Během dubna mohli čtenáři vyplnit křížovku zaměřenou na život a díla Milana Kundery, který měl tento měsíc 90. výročí narození. Křížovku správně vyluštilo 8 čtenářů a jejich odpovědi byly zařazeny do slosování. Štěstí se usmálo na čtenářku Marii Vojtíkovou, která od knihovny vyhrává knihu Středoevropan Milan Kundera od Tomáše Kubíčka. Gratulujeme výherkyni a ještě jednou děkujeme všem zúčastněným!

Odkaz: správně vyplněná křížovka

MILAN KUNDERA V DUBNU OSLAVIL 90. VÝROČÍ NAROZENÍ

Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Pochází z rodiny významného hudebního pedagoga, klavíristy a rektora JAMU Ludvíka Kundery, což se projevuje v jeho celoživotním zájmu o hudbu.
V mládí psal nadšenou socialistickou poezii (i když se snažil vymykat dobovému schematismu), poté však byl k režimu kritický a po roce 1968 mu bylo znemožněno dále publikovat.
Od roku 1975 žije ve Francii, kde zpočátku vyučoval na univerzitě v Rennes a poté na École des Hautes Études v Paříži. V roce 1979 byl zbaven čs. státního občanství, francouzským občanem se stal v roce 1981.
Dlouhou dobu psal stále česky, francouzština však nakonec převládla: nejprve v polovině 80. let v esejích, od poloviny 90. let pak i v románech.
Po roce 1989 udržuje se svou bývalou vlastí jen sporadické styky. Kundera dlouho odmítá zpřístupnit své francouzsky psané romány. Ačkoli reviduje překlady svých děl napsaných ve francouzštině do jiných jazyků, jejich české překlady téměř nevydává a odmítá práci na nich svěřit jiným překladatelům. To ovšem způsobuje, že Kunderova díla se šíří novodobým „samizdatem“, tedy na internetu: jednak na něm kolují opisy torontských vydání jeho česky psaných románů, jednak „pirátské“ překlady jeho francouzských románů. Přitom jeho díla vycházejí v mnoha světových jazycích a Kundera je dnes nejpřekládanější českým spisovatelem.
Kundera se podle vlastních slov našel až ve chvíli, kdy napsal první povídku z budoucího cyklu Směšné lásky. Ty vyšly postupně ve třech svazcích v letech 1963, 1965 a 1968. První soubor obsahoval tři povídky: Já truchlivý Bůh, Sestřičko mých sestřiček a Nikdo se nebude smát. Druhý sešit směšných lásek obsahoval také tři povídky: Zlaté jablko věčné touhy, Zvěstovatel a Falešný autostop. Třetí sešit směšných lásek obsahoval čtyři povídky: Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Eduard a Bůh a Doktor Havel po dvaceti letech. Později Kundera ze souborného vydání (1970; definitivní verze Atlantis 1991) tři povídky vyřadil, takže soubor nyní obsahuje sedm povídek v následujícím pořadí: Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech a Eduard a Bůh.
Prvním vrcholem Kunderovy tvorby je román Žert (dokončen 1965, vydán 1967; definitivní verze Atlantis 1991), který mu získal uznání i na Západě, zejména ve Francii. Román, patřící k vrcholným dílům poválečné české literatury, se kriticky vyrovnává se složitým obdobím stalinismu 50. let, s proviněním části generace, která je loajální s režimem. Pozoruhodný je také po formální a stylistické stránce, kdy se v sedmi částech střídají čtyři různí vypravěči.
Nesnesitelná lehkost bytí (franc. 1984; č. Toronto 1985; definitivní verze Atlantis 2006) je Kunderovým druhým vrcholným dílem a zároveň románem nejznámějším a nejúspěšnějším. Je shrnutím autorových dosavadních témat i vyprávěcích postupů. Na Západě se stal bestsellerem a byl přeložen do mnoha jazyků (včetně např. ruštiny, polštiny a čínštiny). V roce 1988 byl v USA také zfilmován, s výsledkem však Kundera nebyl spokojen a již nikdy nedovolil žádné své dílo zfilmovat či jakkoli jinak adaptovat.
Román Kniha smíchu a zapomnění je opět kritikou poměrů v normalizačním Československu (slavná charakteristika Gustáva Husáka jako „prezidenta zapomnění“ nebo zpěváka Karla Gotta jako „idiota hudby“).
Vydávání děl Milana Kundery se v Čechách po roce 1989 ujalo výhradně nakladatelství Atlantis.
Milan Kundera získal mnohá ocenění, byl navrhován i na Nobelovu cenu za literaturu.

Citace:
VALDEN, Milan. Kundera, Milan. In: ILiteratura.cz [online]. Medonosy: Sdružení pro iliteraturu, [2002], 12. 11. 2006 [cit. 2019-03-18]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/20137/kundera-milan