Jindra Lírová: Jen tak si chodím po městě…

Jen tak si chodím po městě…

Jindra Lírová

V parku na náměstí

Vítr se zastavil přímo před šatnou,

šatnářka vydala poslední kožíšek.

Kulisář v rychlosti promítl na plátno

zimu jak stříbrňák, zapadlý do skrýše.

Masopust v Lobkovicích

Lehce mží na řeku,

dívenku ze silonu.

Harlekýn v převleku

pátrá po jejím jménu.

Rej masek s nástroji,

s rarášky ve tváři,

vůbec se nebojí

puberty předjaří.

Městem si chodím…

(akrostich k pískovcovému nápisu v Neratovicích)

Městem si chodím jenom tak

I to se dá

Loudat se v myšlenkách

Ulicí po nebi

Jen s verši po kapsách

I to se dá – toulat se jenom tak…

U jezera

Varovala jsem vodní víly,

aby se mlhou neopily

na plese blízko Mlékojed.

Ráno přišly na rozcvičku

s rosou na každém střevíčku,

chtěly zas na parket.

Na Labi

Labe má dnes příchuť kávy,

stíny zimy nese pryč.

Smíchal příliš ostré barvy

smutný malíř. Byl to kýč.

Modlitba

Dej všemu tvorstvu, dobrý Bože,

pokojně dýchat, klidně žít,

lidem pak, by po staletí,

poučit uměli se z dávných chyb.

Modlitba někdy napadá mě,

zrovna dnes, když v dáli vidím Říp.

Proč si tak často malí připadáme

a v mlýnku času drtí se náš slib?

Cesta Polabím

Aby se proutí mohlo rozehrát,

stačí písnička rozjásaná,

pak už jen na řece nechat se kolébat

první lodičkou jara.

Ztráty a nálezy

Ve městě jaro. Obloha ztrácí se

v chuchvalcích vaty.

Kde mám svůj klobouček? A kde kabelku?

Ladí mi k lodičkám šaty?

Z krepáku růže podél cest,

šifon si obléklo nahaté proutí.

Chodím a hledám, nemůžu nalézt

to moje ztracené srdíčko z pouti.

Na Cylindru

Čas ať zapomene, jak plyne,

to vůbec není od věci,

říkám si u skleničky s vínem,

když zastavit se chci.

Čas ať zapře těch pár roků,

vždyť se to nepozná ani,

říkám si po prvním loku,

kdy tak milosrdné je lhaní.

Na nádraží

Už jenom s vnoučky tu můžu stát

nechat se ošlehnout

dechem „Babičky“

která na páru

a za tvrdou jízdenku

odveze mě s nimi

do stanice

Dětství